ISSN 1804-8323



DOPORUČUJEME


O ekologii, pandemii a lidském vnímání

datum 23.05.2020 vlozil Luboš Procházka kategorie Zajímavosti

O ekologii, pandemii a lidském vnímání přírody V předchozích týdnech se k pandemii prostřednictvím médií vyjádřil téměř každý. Prostor ale dosud nedostali luňáci červení, dravci v krajině Velké Británie stále dost vzácní. Co nám sdělují? Třeba to, že naše pojetí ochrany přírody neroste vždy z úplně solidních základů a utlumení ekonomiky v důsledku pandemie jim zrovna neprospělo. Píše o tom Conversation. Kde začít? Jak jinak než u pozitivních zpráv. V Británii se totiž v posledních týdnech, kvůli omezení volného pohybu osob, karanténám a dalším proti-koronavirovým opatřením, výrazně méně jezdilo auty. V zemi, která disponuje 420 000 kilometry silniční sítě, je to opravdu znát. Silnice tu sice pokrývají „jen“ 0,9 % rozlohy souše, ale provoz na nich přímo působí na pětinu zdejších ekosystémů. Takže když doprava poklesla o 73 %, zhruba o polovinu se snížil i počet srážek aut se zvířaty na silnicích. Radost z toho mohou mít například ježci, kterých tu ročně pod koly vozů zahyne kolem jednoho statisíce. Ale třeba zrovna luňáky červené to pěkně štve. Proč? Někdo uklidil stůl i s obědem Není to zase tak dávno, kdy se luňáci červení, tento pro Brity ikonický druh dravce, potýkali s možným vyhubením. V šedesátých letech jich tu zbývalo posledních 20 kusů a celá země tehdy vyvinula značné úsilí, aby se dobrala dnešních 1600 exemplářů. Pomohly s tím reintrodukce, záchranné programy, omezení chemie v zemědělství, důsledná ochrana. Spousta práce. Která teď ale může z velké části přijít vniveč, protože luňáci nemají co žrát. Jedním ze zásadních zdrojů proteinů pro ně totiž je sběr mršin a probírání se zdechlinami, ležících u britských silnic. Kterých je teď o polovinu méně, a proto jim na hnízdech hynou mláďata hlady. Luňákům omezení vyvolaná pandemií vůbec neprospěla. Je to poněkud nečekané. V časech, kdy je opakovaně zmiňováno, jak dalece teď volně žijící zvířata teď prosperují a příroda se navrací. „Celé je to totiž chápáno špatně,“ říká Ben Garlick, specializující se na univerzitě v Yorku na geografii lidské populace. Co má na mysli? To věčné rozdělování na „náš“ lidský svět, za jehož hranicemi se nachází „jejich“ svět divočiny. V takovém uspořádání vyvolává rozruch každý, kdo tyto hranice z jedné či druhé strany překročí. Jednak je v tom pořádná porce arogance, myslet si, že nějaký prostor nám patří a jiný je jejich. Svět je jen jeden a životní prostor zvířat a lidí se prolíná celou dobu. Akce „na naší straně“ dopadne i „na tu jejich“. Nejsou to totiž dvě oddělené bubliny, ale jedna, spojitá. Zvířata se na lidi dokázala adaptovat „Vždy, když někdo zmíní návrat přírody, je to jako by něco externího, z vnějšku, zasahovalo do našeho prostoru,“ říká Garlick. „A tohle po generace opakované se nám pak usazuje v podvědomí. Roste z toho oslava vzdálených divočin, chránění mimořádností a rozdílné vnímání původnosti, přiměřenosti výskytu živočišných druhů kolem nás.“ Hladoví luňáci to tak nevnímají, jejich prostor je spojený s naším. Žijí ve světě, kde se zrovna tak vyskytují lidé plašící kvůli virové epidemii i přejetá zvířata na silnicích. Oni se totiž naučili, adaptovali na život s lidmi. Oni ano. „A když se lidé z krajiny stáhli, přestaly jejich dravčí populace prosperovat.“ Nejsou jediní, adaptovaných oportunistů jsou po světě stovky druhů. Neblaze to může dopadnout i s rostlinnými společenstvy, které teď, v krajině méně obdělávané, budou vystaveny mnohem intenzivnějšímu tlaku invazních druhů. „Návrat přírody je mediální parodie založená na podvodu, na nesprávném vnímání toho, že někde tam venku je divočina,“ říká Garlick. „Vztahy lidí a zvířat, přírody, jsou mnohem těsnější, provázanější a komplexnější. Chuť chránit „něco tam venku“ je pomýlená, protože jsme pořád uvnitř. A zvířata, rostliny s námi.“ Chránit přírodu neznamená chránit „jejich“ prostor, ale životní prostředí nás všech.

Green 1/2020

Časopis GREEN

Vážení čtenáři a kolegové,

na koupení času, jeho zastavení, zrychlování nebo zpomalování máme spojené téměř výhradně s filmovými kouzly. Například v Matrixu probíhají souboje zpomaleně právě proto, že si postavy uvědomují každý moment, každý pohyb, každý detail probíhající situace. Bohužel, podobně neuvěřitelná záležitost v podobě nakažlivého infekčního viru Covid-19, který začal přeskakovat z Číny do jiných zemí světa včetně Česka, se nám teď promítá i do naší žhavé současnosti…

Pandemie přinesla zásadní důsledky na společnost, politiku a ekonomiku, golfový svět nevyjímaje. Podle mě se však rychle začalo zapomínat, že jde jen nemoc, která přišla a (snad) zase odejde. Jistě, zanechá za sebou mnoho mrtvých, což je tragédie, ale panika není na místě. Malým, ale výmluvným jasným důkazem budiž, že JEDEME DÁL!. Proto držíte v rukách – byť s pochopitelným menším zpožděním - jarní vydání Greenu. Věřte, že i nadále uděláme vše pro to, abychom novou bezprecedentní situaci přežili s pokud možno co nejméně oběťmi. Ať už těmi finančními – konkrétně přímo existenčně vydavatelskými, pracovními nebo lidskými.

Ale upřímně: Vše výše nadhledovým blankyně modrým perem napsané by bylo pokrytectví. Cílem tohoto Editorialu totiž není nic víc, než vás jako v předešlých vydáních časopisu GREEN především kvalitně informovat – a v prvé řadě přinést Prohlášení předsedy Českého svazu greenkeeperů Michala Voigtse k nastálé nelehké situaci.

Dále se samozřejmě ohlédnout se za nejdůležitějšími oborovými akcemi (za únorovým Seminářem a volební Konferencí na ČZU v Praze – Suchdole, a také za výroční konferencí FEGGA, na kterou do irského Galway odletěli Miloslav Trojan a Jiří Kapeš jako zástupci ČSG), pozvat (na „kulatý“ 10. červnový Slunovrat v resortu Loreta Pyšely) a nastínit trendy (nalistujte si, prosím, článek Jelení střípky z každoroční výstavy Golf Industry Show z floridského Orlanda).

Dále přinést tradiční překlad článku od USGA (tentokrát na téma Co se stane, pokud nebudete udržovat golfové hřiště), inspirovat (Traction Bull Bloc je naprosto spolehlivá baterie s mimořádně dlouhou životností pro golfové vozíky), varovat a doporučit řešení (VIII. pokračování docenta B. Cagaše o nejdůležitějších travních chorobách) i třeba pobavit (Sportovní ples s osobní účastí kompletní redakce časopisu GREEN, zastoupením ČSG a tombolovou účasti firmy AROS-osiva ve Velké Bíteši, a dále křížovka o víkendový pobyt ve vranovském penzionu Jelen).

Pověstnou třešinkou na dortu budiž foto zajímavost z hřiště v Hluboké nad Vltavou. Situaci zakazující pohyb golfistů po hřišti - taková nastane jen jednou za život - využili šikovní hlubočtí greenkeepeři k výstavbě zcela nové vodní nádrže před klubovnou.

Pokud se nám Vás aspoň u dvou tří materiálů podařilo zaujmout, pak bylo cíle tohoto Editorialu, resp. jarního Greenu 1/2020, dosaženo. Ať se Vám líbí!

Přeji Vám pohodové čtení, zdraví, chuť do práce a hodně trávníkářských úspěchů i pohody bez skeptického výrazu na tváři!

PhDr. LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor


KALENDÁŘ AKCÍ


» zobrazit všechny akce



Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan