DOPORUČUJEME


Zužitkujte posekanou trávu

datum 26.06.2018 vlozil Luboš Procházka kategorie Trávníky

Aby byl trávník jako kobereček, musíme ho pravidelně sekat. A aby té práce nebylo málo, posekanou trávu musíme ještě uklidit. Máte-li velký trávník, bývá jí hromada. Co s ní? Posekanou trávu je možné odvézt do kompostárny nebo lze využít dnes už poměrně rozšířených kontejnerů na bioodpad. Než ale trávu vyhodíte, zapřemýšlejte, zda by vaší zahrádce nemohla prokázat dobrou službu. Čerstvě posekaná i lehce zaschlá tráva poslouží jako mulčovací hmota, kterou se dají obložit rostliny na záhonech i v nádobách. Vrstva mulče chrání zeminu před vysycháním a zabraňuje růstu plevelů. Nehodí se jen na vlhká a stinná místa, protože by tak akorát vzniklo příhodné prostředí pro slimáky, ale tam mulčovat beztak nepotřebujete. Mulč z trávy oceníte především u zeleniny typu rajčata, okurky a papriky. Mulčovat se dají i ovocné stromy, okolo nich ale nanášíme trávu v menší vrstvě a 10 cm okolo kmene necháme volných. Trávu můžeme motykou zapravit do země, která se tak obohatí o živiny. Tento postup využijeme nejen u stromů, ale také při zakládání nových záhonů. Zemina se tím přirozeně prohnojí a budou se v ní lépe množit prospěšné mikroorganismy. Posekanou trávu můžete zužitkovat i ve vlastním kompostu. Ale pozor, nezapomeňte ji prokládat listím, větvičkami a hlínou. Někteří zahrádkáři udělají tu chybu, že do kompostéru ukládají jenom trávu a případně nějaký odpad z kuchyně, a pak se diví, když hmota nelibě páchne a zahnívá. Tráva coby dusíkatá složka by měla ideálně tvořit jen 1/3 kompostu, zbytek má být tvořen uhlíkatou hmotou z listí a štěpky.

Green 1/2018

Časopis GREEN

Vážení čtenáři, kolegové,

chyby a omyly patří k lidskému životu. Pokud se však z nich poučíme a naše vědomosti průběžně korigujeme, postupujeme neustále vpřed. Sám velký Aristoteles ve své době tvrdil například, že lidé s většími hlavami potřebují více spánku…

Mám za to, že podnětných a jistě dobře myšlených citovaných pravd jsme v tomto Greenu přinesli opravdu hodně. Rozhodně jsme s nimi nešetřili. Příklady? „Důležitější než rychlost je pro hráče „pravdivost“ greenů, to znamená valivost míčku bez výrazného horizontálního nebo vertikálního úhybu. Rychlé, ale „skákavé“ greeny nikdo neocení.“ nebo „Meteorologům vycházejí předpovědi poměrně často. Musím ale pominout fakt, že i když předpověď vyšla a na té Jižní Moravě opravdu pršelo, tak zrovna ta Kaskáda neschytala zase ani kapku.“ A do třetice: „Existuje velmi mnoho rozhodnutí, kterými ovlivníte nákladnost péče o hřiště i jeho hratelnost. Jednu zásadní věc ale určitě udělejte – odstraňte všechny vysoké porosty v místech, kde by slabým hráčům (k tomu se skoro nikdo nahlas nepřizná, čest všem výjimkám – pzn. red.) překážely. Rádi pak přijedou příště znovu.“

Myslím, že ani jeden z citátů nespadá vyloženě do kategorie „Omylové“. Existence omylů je však přirozená a neměla by nás udivovat. Koneckonců, svět omylů je napínavý jako detektivka od Agathy Christie. A taky chvílemi až k zulíbání úsměvný! Posuďte sami:

V zakládací listině berlínské akademie věd (rok 1700!) se píše, že „prezident akademie je dále povinen ze všech sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček… Aby byl lid účinně vybídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na vypátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jamách, jeskyních nebo na jezerech, odměna 6 tolarů“. Pobaví výrok francouzského akademika Lalandeho v Journal de Paris v roce 1782 o tom, že je nade vší pochybnost dokázána nemožnost člověka zvednout se do vzduchu, nebo se v něm alespoň udržet Škoda, že to bylo zveřejněno jen necelý rok před vzletem první montgolfiéry s lidskou posádkou…

Vynikající technik Osborne Reylnods prohlásil v roce 1898, že elektřina nemůže být nikdy praktickou formou síly, protože ztráty vzniklé ve vedení jsou příliš velké. Bylo by snazší užívat provazových poháněcích pásů, které by šly od kladky ke kladce, takže by se táhly na míle po celém kraji. A je pravda, že dědeček greenkeeper má rád babičku greenkeeperku jen pro to, že se o něj stará? Mýliti se je opravdu lidské a my doufáme, že jsme se vyložených citovaných nepravd vyvarovali nejen v tomto jarním Greenu, ale bude tomu tak i nadále v jeho dalších vydáních.

Přeji Vám za redakci Greenu pohodové čtení,

hodně zdraví, štěstí a trávníkářských úspěchů v nové sezóně 2018!

LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor




Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan