DOPORUČUJEME


Krátká sezona na nejsevernějším hřišti světa

datum 13.06.2018 vlozil Luboš Procházka kategorie Zajímavosti

Není to až tak daleko: Mezinárodním spojem letíte do Osla, poté vnitrostátní norskou linkou do Tromso, zde si na letišti půjčíte auto a už je to jen 45 km. Při dobré konstelaci spojení jste tam za 6 hodin. To je jako po D1 do Ropice. Musíte si ale dobře vybrat termín. Sice na webu tromsogolf.com najdete informaci, že doufají, že otevřou prvního června, realita je jiná. „Nejspíše otevřeme až v polovině června,“ říká Bjorn Sonsteby, šéf provozu hřiště. Vzhledem k tomu, že v době naší návštěvy byl konec května a hřiště bylo více hnědé než zelené, místy byly ještě kupy sněhu, připadal nám i tento termín nadsazený. „Ono to teď půjde rychle. Vzhledem k tomu, že tu máme polární den, jsou dny, kdy je bez mraků a slunce svítí 24 hodin denně a vlhka je dost, tak tráva roste rychle.“ Má pravdu, nejbližší západ slunce tu očekávají 26. července. Také na poměry jiných evropských hřišť si nekladou tak vysoké nároky na kvalitu zatravnění. Sezona tu trvá do půlky září. „No, někdy hrajeme i v říjnu, ale to musí být dobrý rok, bez sněhu,“ dodává Bjorn. Trocha zeměpisu: Tromso leží 300 km za polárním kruhem, hřiště v Breivikeidetu má souřadnice 69 stupňů, 39 minut, 30 sekund severní šířky. Na globu na sedmdesáté rovnoběžce najdete Gronsko (Island je o kus níž), Baffinův ostrov nad pevninou Kanady, sedmdesátá rovnoběžka pak prochází severním pobřežím Aljašky, v Rusku protíná poloostrov Tajmyr, ale nad Uralem už ji překročíte jen lodí – to v létě - nebo po většinu roku na saních tažených psím spřežením. Sever Norska si na rozdíl od ostatních jmenovaných oblastí užívá teplého Golfského proudu, zima je to sice dlouhá, ale nikoli tak krutá. Nezamrzající moře udržuje teploty na pobřeží na úrovni středoevropských zim, o stopadesát kilometrů ve vnitrozemí už je jako na Sibiři. Ono také stačilo koncem května vyjet do výšky 100 metrů nad mořem a projít se po zamrzlém jezeře. V Norsku najdete severněji ještě dvě devítijamková hřiště. I zdejší osmnáctka s parem 36 a délkou ze žlutých odpališť 5705 m, jak se místní chlubí nejsevernější osmnáctka na světě, má jednu „vadu“. Bjorn Sonsteby vysvětluje: „Při tak krátké sezoně bychom nedokázali ošetřit odpaliště, aby to nebylo po pár hrách oraniště, proto jsme se rozhodli udělat odpaliště jen na umělých kobercích.“ Koncem května se tu věnovali především greenům a jejich nejbližšímu okolí, které se už zelenalo. Pomalu se začínaly zelenat i břízy, které oddělují jednotlivé ferveje. Výhledy na zasněžené svahy 1000 metrových skal v okolí či na 1500 vysoké Lyngeské Alpy, kam dohlédnete přes nedaleký fjord, jsou ale fascinující. Ani ceny za hru nejsou v jinak předraženém Norsku nijak fatální za hru na 18 jamek dáte necelých 400 norských korun, což je na koruny české tisícovka, půl set holí vám tu půjčí za naši pětistovku. Hřiště je otevřené vždy odpoledne začít hrát můžete i v osm večer, takže při poklidné hře si zahrajete poslední jamky osmnáctijamkového hřiště o půlnoci. A když to slunce začne zapadat až 26. července… „Asi jsme opravdu atrakce,“ říká Bjorn, „vloni v září tu byla partička amerických důchodců, říkali, že už byli hrát v Patagonii, takže nejjižnější hřiště už mají obehrané, a teď tady Breivikeidet.“ Kontakt a bližší informace: Jiří KRYŠPÍN (autor textu), www.vsudehralove.cz, GREEN 2/2018

Green 1/2018

Časopis GREEN

Vážení čtenáři, kolegové,

chyby a omyly patří k lidskému životu. Pokud se však z nich poučíme a naše vědomosti průběžně korigujeme, postupujeme neustále vpřed. Sám velký Aristoteles ve své době tvrdil například, že lidé s většími hlavami potřebují více spánku…

Mám za to, že podnětných a jistě dobře myšlených citovaných pravd jsme v tomto Greenu přinesli opravdu hodně. Rozhodně jsme s nimi nešetřili. Příklady? „Důležitější než rychlost je pro hráče „pravdivost“ greenů, to znamená valivost míčku bez výrazného horizontálního nebo vertikálního úhybu. Rychlé, ale „skákavé“ greeny nikdo neocení.“ nebo „Meteorologům vycházejí předpovědi poměrně často. Musím ale pominout fakt, že i když předpověď vyšla a na té Jižní Moravě opravdu pršelo, tak zrovna ta Kaskáda neschytala zase ani kapku.“ A do třetice: „Existuje velmi mnoho rozhodnutí, kterými ovlivníte nákladnost péče o hřiště i jeho hratelnost. Jednu zásadní věc ale určitě udělejte – odstraňte všechny vysoké porosty v místech, kde by slabým hráčům (k tomu se skoro nikdo nahlas nepřizná, čest všem výjimkám – pzn. red.) překážely. Rádi pak přijedou příště znovu.“

Myslím, že ani jeden z citátů nespadá vyloženě do kategorie „Omylové“. Existence omylů je však přirozená a neměla by nás udivovat. Koneckonců, svět omylů je napínavý jako detektivka od Agathy Christie. A taky chvílemi až k zulíbání úsměvný! Posuďte sami:

V zakládací listině berlínské akademie věd (rok 1700!) se píše, že „prezident akademie je dále povinen ze všech sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček… Aby byl lid účinně vybídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na vypátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jamách, jeskyních nebo na jezerech, odměna 6 tolarů“. Pobaví výrok francouzského akademika Lalandeho v Journal de Paris v roce 1782 o tom, že je nade vší pochybnost dokázána nemožnost člověka zvednout se do vzduchu, nebo se v něm alespoň udržet Škoda, že to bylo zveřejněno jen necelý rok před vzletem první montgolfiéry s lidskou posádkou…

Vynikající technik Osborne Reylnods prohlásil v roce 1898, že elektřina nemůže být nikdy praktickou formou síly, protože ztráty vzniklé ve vedení jsou příliš velké. Bylo by snazší užívat provazových poháněcích pásů, které by šly od kladky ke kladce, takže by se táhly na míle po celém kraji. A je pravda, že dědeček greenkeeper má rád babičku greenkeeperku jen pro to, že se o něj stará? Mýliti se je opravdu lidské a my doufáme, že jsme se vyložených citovaných nepravd vyvarovali nejen v tomto jarním Greenu, ale bude tomu tak i nadále v jeho dalších vydáních.

Přeji Vám za redakci Greenu pohodové čtení,

hodně zdraví, štěstí a trávníkářských úspěchů v nové sezóně 2018!

LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor




Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan