DOPORUČUJEME


Kus Anglie v české zahradě

datum 11.06.2018 vlozil Luboš Procházka kategorie Trávníky

Pokud jste někdy už navštívili některou z anglických zahrad, určitě na tento zážitek stále ještě vzpomínáte. Možná jste si právě odsud přivezli inspiraci, která se pak promítla do nové podoby vaší zahrady. Anglickou zahradu si totiž můžete vytvořit i v českém prostředí. Pojďme se společně podívat na to, co by v takové zahradě určitě nemělo chybět. Habr je listnatý opadavý strom, suché listy většinou na větvích drží po celou zimu. Obvykle opadají na jaře až s rašením... Na anglických zahradách obdivujeme hned několik věcí, které ovšem nejdou do našich podmínek zcela úplně přenést. Zaprvé se jedná o nekonečně působící prostor neomezený klasickým oplocením, které je běžné pro místní pozemky. V Anglii někdy ploty zcela chybí nebo jsou poměrně nenásilně pojaté, takže umožňují výhledy ze zahrady i naopak do ní. V historických zahradách se také setkáte s příkopem ha-ha, díky němuž se zahradní úprava napojuje na volnou krajinu, takže působí nekonečným dojmem. Proti našim záměrům vytvořit kvalitní anglickou zahradu stojí také klimatické podmínky. Kontinentální klima s horkým a suchým létem mnohdy vylučuje použití druhů náročných na vzdušnou vlhkost. Abychom se dočkali kvalitního trávníku, musíme instalovat nákladné automatické závlahové systémy, které trávník udržují v kondici. Vytvořit v českém prostředí opravdu kvalitní anglickou zahradu není mnohdy jednoduché, ale určitě se jí můžeme v mnoha ohledech alespoň přiblížit. Citlivé řešení Při tvorbě zahrady všeobecně platí, že by zahrada neměla fungovat jen sama o sobě, ale měla by rozhodně komunikovat i s okolím. Velmi důležité jsou výhledy ze zahrady na okolí. Pokud nežijete na venkově, kde jsou krásné výhledy na lesy nebo louky, můžete se zaměřit například na zajímavé stavby. Jakékoliv výhledy zahradu zvětšují a zjemňují efekt uzavřeného prostoru. V České republice se zřejmě nikdy nerozloučíme s vysokým oplocením, které zvláště v městském prostředí zvyšuje pocit soukromí. Přesto ho lze do jisté míry nahradit živým plotem nebo tvarovanou stěnou z opadavých či stálezelených dřevin. Živé ploty navíc vytváří perfektní pozadí pro trvalkové záhony, které nesmí v anglické zahradě chybět. Kámen, dřevo i cihly Anglické zahrady se snaží přiblížit přírodě, proto mají často přírodní charakter, ačkoliv se mohou v mnohém lišit od našich přírodních zahrad. Najdete v nich přírodní materiály, které nemají jakkoliv upravovaný povrch. Tento případ se týká dřeva, které se často ponechává v původní podobě. Zvláště tvrdé dřevo časem získá zajímavou patinu, o kterou byste se nátěrem připravili. Dřevo v syrové podobě se tak hodí pro tvorbu zahradního nábytku, altánů, treláží i konstrukcí určených na herní prvky. Mezi velmi oblíbené materiály na zpevněné povrchy i zahradní stavby patří cihly a kámen, které perfektně spolupracují s vegetačními úpravami a doplňují se i s pestrými trvalkovými záhony. Fenomén Pokud se někdo zmíní o anglické zahradě, každý si jistě hned vybaví pojem anglický trávník. V Anglii se díky klimatickým podmínkám tomuto vegetačnímu prvku opravdu daří i bez větších zásahů a pravidelné péče. V našich podmínkách se ale bez závlahy, pravidelného hnojení a vertikutace prakticky neobejdeme. V anglické zahradě má ale své místo také druhově pestrý květnatý trávník nebo louka, která zahradu zajímavě zpestří a dodá jí také punc přírodních společenstev. Louka se totiž stane předmětem zájmu hmyzích opylovačů, kteří zde budou hledat potravu. Trvalkové záhony Anglická zahrada se rozhodně neobejde bez trvalek, které mají v těchto zahradách dlouhou tradici. Zkuste na své zahradě vytvořit druhově pestré trvalkové rabato, které se bude skládat z druhů, které se výškově i barevně doplňují. Snažte se také o to, aby na sebe navazovala i doba kvetení jednotlivých druhů. Záhon tak bude atraktivní od jara až do podzimu. Text: Lucie Peukertová

Green 1/2018

Časopis GREEN

Vážení čtenáři, kolegové,

chyby a omyly patří k lidskému životu. Pokud se však z nich poučíme a naše vědomosti průběžně korigujeme, postupujeme neustále vpřed. Sám velký Aristoteles ve své době tvrdil například, že lidé s většími hlavami potřebují více spánku…

Mám za to, že podnětných a jistě dobře myšlených citovaných pravd jsme v tomto Greenu přinesli opravdu hodně. Rozhodně jsme s nimi nešetřili. Příklady? „Důležitější než rychlost je pro hráče „pravdivost“ greenů, to znamená valivost míčku bez výrazného horizontálního nebo vertikálního úhybu. Rychlé, ale „skákavé“ greeny nikdo neocení.“ nebo „Meteorologům vycházejí předpovědi poměrně často. Musím ale pominout fakt, že i když předpověď vyšla a na té Jižní Moravě opravdu pršelo, tak zrovna ta Kaskáda neschytala zase ani kapku.“ A do třetice: „Existuje velmi mnoho rozhodnutí, kterými ovlivníte nákladnost péče o hřiště i jeho hratelnost. Jednu zásadní věc ale určitě udělejte – odstraňte všechny vysoké porosty v místech, kde by slabým hráčům (k tomu se skoro nikdo nahlas nepřizná, čest všem výjimkám – pzn. red.) překážely. Rádi pak přijedou příště znovu.“

Myslím, že ani jeden z citátů nespadá vyloženě do kategorie „Omylové“. Existence omylů je však přirozená a neměla by nás udivovat. Koneckonců, svět omylů je napínavý jako detektivka od Agathy Christie. A taky chvílemi až k zulíbání úsměvný! Posuďte sami:

V zakládací listině berlínské akademie věd (rok 1700!) se píše, že „prezident akademie je dále povinen ze všech sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček… Aby byl lid účinně vybídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na vypátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jamách, jeskyních nebo na jezerech, odměna 6 tolarů“. Pobaví výrok francouzského akademika Lalandeho v Journal de Paris v roce 1782 o tom, že je nade vší pochybnost dokázána nemožnost člověka zvednout se do vzduchu, nebo se v něm alespoň udržet Škoda, že to bylo zveřejněno jen necelý rok před vzletem první montgolfiéry s lidskou posádkou…

Vynikající technik Osborne Reylnods prohlásil v roce 1898, že elektřina nemůže být nikdy praktickou formou síly, protože ztráty vzniklé ve vedení jsou příliš velké. Bylo by snazší užívat provazových poháněcích pásů, které by šly od kladky ke kladce, takže by se táhly na míle po celém kraji. A je pravda, že dědeček greenkeeper má rád babičku greenkeeperku jen pro to, že se o něj stará? Mýliti se je opravdu lidské a my doufáme, že jsme se vyložených citovaných nepravd vyvarovali nejen v tomto jarním Greenu, ale bude tomu tak i nadále v jeho dalších vydáních.

Přeji Vám za redakci Greenu pohodové čtení,

hodně zdraví, štěstí a trávníkářských úspěchů v nové sezóně 2018!

LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor




Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan