DOPORUČUJEME


Budou horka smrtící?

datum 09.08.2017 vlozil Luboš Procházka kategorie Zajímavosti

Extrémní horka budou smrtící, tvrdí nová studie výzkumného centra Evropské komise v italské Ispře. Ročně mohou v Evropě zabít až 150 000 lidí. Výraznější výkyvy počasí budou podle evropských vědců pro obyvatele starého kontinentu čím dál nebezpečnější. Podle nové studie budou Evropané čelit daleko častěji nejen extrémním vlnám veder, ale také mrazům, suchu, lesním požárům, intenzivnějším bouřím a záplavám. Kvůli nim může přijít do konce století na starém kontinentě o život až padesátkrát víc lidí než v současnosti. Pokud evropské země nepřijmou účinná opatření proti klimatickým změnám. Tým pod vedením Giovanniho Forzieriho vydal svoji předpověď pro Evropskou unii, Švýcarsko, Norsko a Island v nejnovějším čísle časopisu The Lancet Planetary Health. "Klimatická změna je jednou z největších globálních hrozeb pro lidské zdraví v 21. století," citoval server BBC šéfa výzkumného týmu Forzieriho. "Pokud nebudou brát státy omezení globálního oteplování za prioritu a nepřijmou vhodná opatření, bude zhruba 350 milionů Evropanů každoročně čelit do konce tohoto století škodlivým klimatickým extrémům," dodal Forzieri. V letech 1981 až 2010 umíraly podle nové evropské studie kvůli katastrofám způsobeným počasím v průměru tři tisíce Evropanů ročně. Pokud státy na starém kontinentu nepřijmou opatření proti klimatickým změnám, může podle prognózy výzkumníků z centra Evropské komise v italské Ispře umírat kvůli extrémnímu počasí v období 2041 až 2070 každý rok 48 až 180 tisíc Evropanů. V letech 2071 až 2100 pak 81 až 240 tisíc lidí ročně. Uvádí to studie, zveřejněná v časopise The Lancet Planetary Health. Dvě třetiny Evropanů budou v posledních třech dekádách 21. století každoročně ohrožovat vlny extrémních mrazů a veder, sucha, lesní požáry, intenzivní bouře a záplavy. Na začátku tohoto století to přitom byla jen jedna dvacetina. V letech 1981 až 2010 umíraly při katastrofách spojených s počasím maximálně tři tisíce Evropanů ročně. Až 99 procent úmrtí zapříčiněných extrémními výkyvy počasí způsobí vedro. Nejvíc přitom bude podle nové studie trpět jih Evropy, hlavně Španělsko, Itálie a jih Francie. A čísla jsou opravdu alarmující. Na jihu starého kontinentu přijde podle výzkumu v letech 2071 až 2100 každý rok o život zhruba 700 lidí na každý milion obyvatel. V letech 1981 až 2010 to přitom bylo jen 11. Ve střední Evropě by mohlo ve stejném období v souvislosti s počasím umírat až 232 lidí ročně z každého milionu, v severní Evropě z téhož počtu jen tři. Jde o konkrétní čísla Jde sice jen o negativní prognózy, podkládají je ale konkrétní čísla. Odborníci vyhodnotili během výzkumu 2300 zpráv o následcích extrémních klimatických jevů z let 1981 až 2010. Tyto údaje pak propojili s modelovými propočty klimatických změn a populačního vývoje do roku 2100. Předpovědi uvedené ve studii přitom počítají s variantou, že lidstvo nebude ve sledovaném období podnikat proti globálnímu oteplování žádná opatření a teplota na Zemi se do konce 21. století zvýší o tři stupně Celsia. Pařížská dohoda o změně klimatu z roku 2015, kterou podepsalo téměř dvě stě zemí, si však klade za cíl udržet do konce 21. století oteplení planety pod dvěma stupni Celsia. Podle profesora Davida Alexandera z londýnské University College přináší studie příliš zjednodušující pohled. "Nemyslím si, že dokážeme předpovědět, kolik lidí zemře do konce století kvůli počasí. Existuje spousta dalších faktorů, které tato studie nebere v úvahu, ale budou mít přímý vliv na čísla," řekl Alexander listu The Guardian. Sám vedoucí výzkumného týmu Giovanni Forzieri připouští, že jeho lidé nebrali v úvahu některé další faktory, třeba změny v úrovni zdravotní péče nebo stárnutí populace. Negativní prognózu to ale podle něj v základních rysech nezmění. Kritici nové studie ale namítají, že tato varianta nebere v úvahu schopnost lidí se klimatickým změnám přizpůsobit. Počet předpovídaných obětí by tak mohl být nižší

Green 1/2018

Časopis GREEN

Vážení čtenáři, kolegové,

chyby a omyly patří k lidskému životu. Pokud se však z nich poučíme a naše vědomosti průběžně korigujeme, postupujeme neustále vpřed. Sám velký Aristoteles ve své době tvrdil například, že lidé s většími hlavami potřebují více spánku…

Mám za to, že podnětných a jistě dobře myšlených citovaných pravd jsme v tomto Greenu přinesli opravdu hodně. Rozhodně jsme s nimi nešetřili. Příklady? „Důležitější než rychlost je pro hráče „pravdivost“ greenů, to znamená valivost míčku bez výrazného horizontálního nebo vertikálního úhybu. Rychlé, ale „skákavé“ greeny nikdo neocení.“ nebo „Meteorologům vycházejí předpovědi poměrně často. Musím ale pominout fakt, že i když předpověď vyšla a na té Jižní Moravě opravdu pršelo, tak zrovna ta Kaskáda neschytala zase ani kapku.“ A do třetice: „Existuje velmi mnoho rozhodnutí, kterými ovlivníte nákladnost péče o hřiště i jeho hratelnost. Jednu zásadní věc ale určitě udělejte – odstraňte všechny vysoké porosty v místech, kde by slabým hráčům (k tomu se skoro nikdo nahlas nepřizná, čest všem výjimkám – pzn. red.) překážely. Rádi pak přijedou příště znovu.“

Myslím, že ani jeden z citátů nespadá vyloženě do kategorie „Omylové“. Existence omylů je však přirozená a neměla by nás udivovat. Koneckonců, svět omylů je napínavý jako detektivka od Agathy Christie. A taky chvílemi až k zulíbání úsměvný! Posuďte sami:

V zakládací listině berlínské akademie věd (rok 1700!) se píše, že „prezident akademie je dále povinen ze všech sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček… Aby byl lid účinně vybídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na vypátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jamách, jeskyních nebo na jezerech, odměna 6 tolarů“. Pobaví výrok francouzského akademika Lalandeho v Journal de Paris v roce 1782 o tom, že je nade vší pochybnost dokázána nemožnost člověka zvednout se do vzduchu, nebo se v něm alespoň udržet Škoda, že to bylo zveřejněno jen necelý rok před vzletem první montgolfiéry s lidskou posádkou…

Vynikající technik Osborne Reylnods prohlásil v roce 1898, že elektřina nemůže být nikdy praktickou formou síly, protože ztráty vzniklé ve vedení jsou příliš velké. Bylo by snazší užívat provazových poháněcích pásů, které by šly od kladky ke kladce, takže by se táhly na míle po celém kraji. A je pravda, že dědeček greenkeeper má rád babičku greenkeeperku jen pro to, že se o něj stará? Mýliti se je opravdu lidské a my doufáme, že jsme se vyložených citovaných nepravd vyvarovali nejen v tomto jarním Greenu, ale bude tomu tak i nadále v jeho dalších vydáních.

Přeji Vám za redakci Greenu pohodové čtení,

hodně zdraví, štěstí a trávníkářských úspěchů v nové sezóně 2018!

LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor




Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan