DOPORUČUJEME


Fůra otázek kolem greenů

datum 17.01.2017 vlozil Luboš Procházka kategorie Trávníky

Viděli jste někdy, jak a na čem se patovalo ještě v padesátých, leckdy i šedesátých letech? Filmové záběry odhalují, že míček na trávě poskakuje, občas vybočí a někdy se zastaví dříve, než by měl. A dnes? Greeny jako sklo. Je to dobře nebo špatně? Kdybychom šli do hlubší minulosti, do 19. století, byli bychom hrou u jamky vyloženě frustrováni; i ze starých fotografií lze tehdejší nedokonalost greenů vyčíst. Od těch dnešních se lišily stejně, jako se liší dvojplošník z první světové války od neviditelných stíhaček současnosti. Podoba a kvalita greenů byla vždy závislá na technologických možnostech. Díky výkonným sekačkám i chemickým prostředkům můžeme dnes greeny sekat na výšku 3-4 milimetry. Výška trávy na greenech přitom bývala v časech Bena Hogana a prezidenta Eisenhowera zhruba 12 milimetrů – takto vysoko se dnes mnohde sekají ferveje. Pokud si chcete takové greeny zpřítomnit, zkuste si zapatovat třeba na fervejích Albatrossu či Karlštejna. Osobně jsem nikdy nerozuměl hráčům, kteří bazírují na kvalitě greenů. Beru hřiště takové, jaké je. Regionální areál bude mít greeny většinou jiné než top resort, ale i když má drahé hřiště slabší greeny, nestěžuji si. Snad jen kdybych měl hrát turnaj na hřišti, kde vyloženě chybí kusy trávy, bude mi to připadat trochu nefér. Ale i tak: proti silám přírody a jejím pochodům je člověk někdy bezmocný. Kdo to není schopen pochopit a akceptovat, tomu lze doporučit, aby hrál pouze indoor golf. Z patování se dnes ještě více než v minulosti stala hra ve hře. Kdysi míček létal a pak ho hráč po zemi „nějak“ dopravil do jamky. Dnes míč stále létá, ale pak přichází jiná golfová disciplína – v podstatě dráhový golf. Golf se tím vzdálil původní podobě, výrazně se z hlediska tempa hry i zpomalil, protože hlavně na greenech se stojí, proměřuje a čeká. Zároveň se však hra zbavila prvku někdy nespravedlivé náhody, golf také získal širší dovednostní rozměr. Hráči jsou nuceni zvládnout vedle odpalů i techniku rolování míče a čtení jeho dráhy. A patování je dokonce důležitější: ne nadarmo se říká, že drivy jsou pro obecenstvo, zatímco patování vede k výhře a přináší peníze. S trochou nadsázky je to to samé, jako kdyby edinburgští golfisté roku 1750 šli nejprve hrát golf na pobřežní linksy a pak souboje ještě dokonali ťukáním do míčku na mramorových podlahách zámků. Takový golfový dvojboj. Těžko však dnes vracet chod dějin, navíc asi nikoho nebaví hra na tzv. zimní greeny, tedy přesně na ty z minulosti. Vývoj greenů mířící k vyšší kvalitě a odlišné velikosti s sebou však přinesl i nové potíže. Greeny jsou jednou z nejnákladnějších položek při stavbě hřiště i jeho údržbě, bez umělého zavlažování se neobejdou, potřebují každodenní péči a jsou nejzranitelnější. A přitom právě podle jejich kvality hráči areál často hodnotí (což je velmi úzký pohled). Absolutizace role greenů je i výrazem celkové přešlechtěnosti současných hřišť, což vyvolává opačnou reakci, tedy snahu o návrat ke kořenům. I proto se zrodil urban golf, který se hraje v nemodifikovaném prostředí, v ulicích i parcích, bez greenů a jen na malý cíl-jamku. Greenů se týká i snaha o zrychlení tempa hry. V úvahu připadá zvětšení nynějšího průměru jamky 4,25 palce (10,8 cm) na 8 palců (20 cm), což už i Jack Nicklaus zkoušel na svém hřišti Muirfield Village. Opravdu by se tím ale urychlila příprava hráčů na pat? Určitě by se však snížil počet patů. Dnes dají nejlepší profesionálové z pěti metrů jen 20% patů, úspěšnost by při jamce 20 cm mohla skočit na 40%. Prakticky každý metrový pat by i rekreant dal, odpadlo by hodně nervů. U patování by rozhodovala hlavně schopnost odhadnout vzdálenost, nikoli analýza směru a brejků. Anebo rovnou jamka velikosti 15 palců (38 cm), jak to i Sergio Garcia zkoušel na jedné exhibici v roce 2014? Pošli míč vpřed a hotovo… Dobrá hra vzduchem by přinesla větší výhodu, o výsledku by pak už nerozhodoval hlavně putter (dnes skoro polovina ran na kolo), ale železa a krátká hra. To vůbec nezní špatně. Patování by se ovšem proměnilo v hru na jeden úder. Tím by se musel modifikovat celý systém parů jamek, udělala by se i tlustá čára za všemi historickými výsledky. To by už bylo víc než golfová změna reagující na potřeby doby. To by byl golfový převrat, revoluce. Golfová budoucnost je však otevřená a nikdo neví, jak bude hra vypadat v roce 2116. V roce 1916 by taky jen žasli nad tím, kdyby viděli dnešní dokonalý povrch jamkovišť. A třeba by vůbec nechápali, proč mají na greenech rychlých jako sklo a hladkých jako samet hrát cosi jako golfový kulečník. Autor textu: Andrej HALADA, www.navzduchu.cz

Green 1/2018

Časopis GREEN

Vážení čtenáři, kolegové,

chyby a omyly patří k lidskému životu. Pokud se však z nich poučíme a naše vědomosti průběžně korigujeme, postupujeme neustále vpřed. Sám velký Aristoteles ve své době tvrdil například, že lidé s většími hlavami potřebují více spánku…

Mám za to, že podnětných a jistě dobře myšlených citovaných pravd jsme v tomto Greenu přinesli opravdu hodně. Rozhodně jsme s nimi nešetřili. Příklady? „Důležitější než rychlost je pro hráče „pravdivost“ greenů, to znamená valivost míčku bez výrazného horizontálního nebo vertikálního úhybu. Rychlé, ale „skákavé“ greeny nikdo neocení.“ nebo „Meteorologům vycházejí předpovědi poměrně často. Musím ale pominout fakt, že i když předpověď vyšla a na té Jižní Moravě opravdu pršelo, tak zrovna ta Kaskáda neschytala zase ani kapku.“ A do třetice: „Existuje velmi mnoho rozhodnutí, kterými ovlivníte nákladnost péče o hřiště i jeho hratelnost. Jednu zásadní věc ale určitě udělejte – odstraňte všechny vysoké porosty v místech, kde by slabým hráčům (k tomu se skoro nikdo nahlas nepřizná, čest všem výjimkám – pzn. red.) překážely. Rádi pak přijedou příště znovu.“

Myslím, že ani jeden z citátů nespadá vyloženě do kategorie „Omylové“. Existence omylů je však přirozená a neměla by nás udivovat. Koneckonců, svět omylů je napínavý jako detektivka od Agathy Christie. A taky chvílemi až k zulíbání úsměvný! Posuďte sami:

V zakládací listině berlínské akademie věd (rok 1700!) se píše, že „prezident akademie je dále povinen ze všech sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček… Aby byl lid účinně vybídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na vypátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jamách, jeskyních nebo na jezerech, odměna 6 tolarů“. Pobaví výrok francouzského akademika Lalandeho v Journal de Paris v roce 1782 o tom, že je nade vší pochybnost dokázána nemožnost člověka zvednout se do vzduchu, nebo se v něm alespoň udržet Škoda, že to bylo zveřejněno jen necelý rok před vzletem první montgolfiéry s lidskou posádkou…

Vynikající technik Osborne Reylnods prohlásil v roce 1898, že elektřina nemůže být nikdy praktickou formou síly, protože ztráty vzniklé ve vedení jsou příliš velké. Bylo by snazší užívat provazových poháněcích pásů, které by šly od kladky ke kladce, takže by se táhly na míle po celém kraji. A je pravda, že dědeček greenkeeper má rád babičku greenkeeperku jen pro to, že se o něj stará? Mýliti se je opravdu lidské a my doufáme, že jsme se vyložených citovaných nepravd vyvarovali nejen v tomto jarním Greenu, ale bude tomu tak i nadále v jeho dalších vydáních.

Přeji Vám za redakci Greenu pohodové čtení,

hodně zdraví, štěstí a trávníkářských úspěchů v nové sezóně 2018!

LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor




Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan