DOPORUČUJEME


Úskalí renovace

datum 15.12.2014 vlozil Michal Čermák kategorie Závlaha

Je realitou, že převážná většina všech zavlažovacích systémů na našich golfových hřištích stojí před okamžikem komplexní renovace. Stáří systémů 15 – 20 let (i více) není totiž žádnou výjimkou a jen málo hřišť k ní přistoupilo v předstihu. Rekonstrukce či renovace centrálního řídícího systému zavlažování je poměrně nákladnou záležitostí a s touto problematikou je dlouhodobě spojena celá řada polopravd a mýtů... Předem je nutné si uvědomit, že téměř všechny zavlažovací systémy instalované ve střední Evropě mají tzv. dekodérové řídící systémy, kde spínání sekcí v systému mají na starosti dekodéry signálu, které jsou přiřazeny konkrétním elektroventilům nebo postřikovačům. To umožňuje minimalizovat rozsah kabelových vedení, která vedou po ploše hřiště. Jak je to s kompatibilitou dekodérových systémů jednotlivých výrobců, resp. s kompatibilitou dekodérů různých systémů v rámci nabídky konkrétního výrobce? Tuto komplexní otázku lze rozdělit na několik podotázek. Základním bodem je skutečnost, že drtivá většina všech systémů všech hlavních výrobců pracuje s provozním střídavým napětím 24V. Takže z tohoto pohledu lze říci, že téměř všechny elektroventily, resp. jejich cívky (ty dekodéry spínají) jsou kompatibilní v rámci výrobního programu konkrétního výrobce a velice často i mezi systémy různých výrobců. Jinými slovy – postřikovač či elektroventil od značky A lze ovládat dekodérem značky B nebo C. Samozřejmě jsou zde jistá omezení daná různou energetickou náročností (spínacích proudů) vlastních solenoidů elektroventilů, nicméně profesionální produkty používané na hřištích se od sebe spotřebou energie příliš neliší. Navíc, v některých moderních řídících systémech lze hodnoty spínacího proudu nastavit individuálně dle připojených elektroventilů a celý systém tak energeticky optimalizovat. V tomto okamžiku však kompatibilita dekodérových systémů jednotlivých výrobců končí. Stává se, že dekodéry různých výrobců mezi sebou nemohou komunikovat a opravdu nekomunikují. Proto nelze mít na řídícím centrálním systému od značky A instalované dekodéry od jiných značek ani jejich kombinaci, ale pouze a jedině dekodéry opět od značky A. Proto je při renovaci, resp. výměně centrálního ovládacího systému a změně značky, nutné prověřit velice pečlivě i kompatibilitu již připojených dekodérů. Jak je to tedy s kompatibilitou dekodérů v rámci jednoho konkrétního výrobce? Tato kompatibilita se liší výrobce od výrobce. Jako vzor použijeme dekodérové ovládání značky Rain Bird, která tuto technologii zaváděla již před 30 lety. Veškeré dekodérové systémy Rain Bird jsou charakteristické tzv. zpětnou kompatibilitou, tzn. že dekodéry Rain Bird instalované např. v roce 1992 lze bez problémů připojit k novému řídícímu systému z roku 2015 a naopak nové Rain Bird dekodéry vyrobené v roce 2015 lze ovládat řídícím ovládacím systémem Rain Bird instalovaným např. v roce 1995. Taková zpětná kompatibilita je pro uživatele velice výhodná a dlouhodobě mu dává velkou jistotu, že při změně výrobní technologie a zavádění nových výrobků nebude nucen investovat poměrně dosti značnou částku do výměny jinak zcela funkčních dekodérů. U jiných výrobců takto zpětná kompatibilita není zdaleka pravidlem. Mnoho jich má v nabídce několik řad dekodérů, které navzájem kompatibilní nejsou a výměna řídícího systému za modernější je vždy spojena s nákladnou výměnou vlastních dekodérů. V průběhu let se navíc tyto typy dekodérů měnily technicky též, často bez zpětné kompatibility. Proto je dobré při výběru nového řídícího systému závlahy posuzovat nejen okamžitou cenu v okamžiku rekonstrukce, ale velice vážně posuzovat i situaci v horizontu 5 až 10 let. A co ostatní prvky systému, zejména kabelové vedení? Mohu je pro nový systém použít? Zde máme pro Vás dobrou zprávu. Většina výrobců pro kabelový rozvod dekodérových signálů používá dvoužilový měděný kabel (většinou 2 x2,5 mm2) a lze ho tedy využít pro různé řídící systémy i dekodéry. V minulosti se používaly rovněž tzv. tří žilové systémy, v současnosti již však v nabídce nejsou. Samozřejmě, kabelový rozvod je nutné v každém případě při rekonstrukci ovládání velice pečlivě zkontrolovat, případné problémy s kabely a zejména s jejich neporušeností a kvalitou stávajících spojů na kabelech je pro úspěch rekonstrukce zcela zásadní. Jenom pro úplnost podotýkáme, že téměř všichni výrobci mají poměrně exaktní specifikace ohledně provádění kabelových spojů a zejména předepisují použité kabelové spojky či konektory. V tomto místě proto důrazně varujeme před alternativními (úspornými) způsoby spojování kabelů na dekodérových systémech, a to nejen při vlastní rekonstrukci , ale i při případných opravách na kabelovém vedení. Chyby ve spojích či kompromisní způsoby spojování kabelů mohou celý dekodérový systém zcela paralyzovat. Navíc je takový systém velmi náchylný na poškození přepětím od bleskových výbojů. A škody pak mohou být velice vysoké. Mám na hřišti také zemnící sítě závlahy. Jak je zakomponuji do rekonstrukce systému? Každý výrobce má vlastní specifikace ohledně počtu a rozmístění zemnících sítí a přepěťových ochran. Systém zemnění je třeba brát poměrně vážně, a proto ho vřele doporučujeme vždy konzultovat s techniky dodavatelů závlahových technologií. Zemnící systémy by měly být pravidelně kontrolovány, každé 2 až 3 roky v nejhorším případě. Jde zejména o exaktní měření hodnot zemního odporu. Obecně lze říci, že dle specifikace Rain Bird musí mít zemnící síť centrálního počítače/řídícího systému hodnotu zemního odporu nižší než 5 Ohmů, pro přepěťové ochrany na hřišti doporučujeme dosáhnout hodnot pod 15 Ohmů. Hodnoty nad 50 Ohmů pak znamenají, že takováto přepěťová ochrana je již zcela neúčinná. Proto doporučujeme mít zavlažovací systém, řídící systém závlahy i čerpací stanici závlahy vždy pokryté detailně popsanou pojistnou smlouvou a její parametry pravidelně aktualizovat. Z výše uvedených technických komentářů je zřejmé, že rekonstrukce a renovace řídícího systému je komplexní proces, který ovlivní fungování vaší závlahy na mnoho dalších let. Kontakt a více informací: Michal Čermák, ITTEC, spol. s.r.o., ww.ittec.cz, Auditor Evropské závlahové asociace EIA, GREEN 4/2014

Green 1/2018

Časopis GREEN

Vážení čtenáři, kolegové,

chyby a omyly patří k lidskému životu. Pokud se však z nich poučíme a naše vědomosti průběžně korigujeme, postupujeme neustále vpřed. Sám velký Aristoteles ve své době tvrdil například, že lidé s většími hlavami potřebují více spánku…

Mám za to, že podnětných a jistě dobře myšlených citovaných pravd jsme v tomto Greenu přinesli opravdu hodně. Rozhodně jsme s nimi nešetřili. Příklady? „Důležitější než rychlost je pro hráče „pravdivost“ greenů, to znamená valivost míčku bez výrazného horizontálního nebo vertikálního úhybu. Rychlé, ale „skákavé“ greeny nikdo neocení.“ nebo „Meteorologům vycházejí předpovědi poměrně často. Musím ale pominout fakt, že i když předpověď vyšla a na té Jižní Moravě opravdu pršelo, tak zrovna ta Kaskáda neschytala zase ani kapku.“ A do třetice: „Existuje velmi mnoho rozhodnutí, kterými ovlivníte nákladnost péče o hřiště i jeho hratelnost. Jednu zásadní věc ale určitě udělejte – odstraňte všechny vysoké porosty v místech, kde by slabým hráčům (k tomu se skoro nikdo nahlas nepřizná, čest všem výjimkám – pzn. red.) překážely. Rádi pak přijedou příště znovu.“

Myslím, že ani jeden z citátů nespadá vyloženě do kategorie „Omylové“. Existence omylů je však přirozená a neměla by nás udivovat. Koneckonců, svět omylů je napínavý jako detektivka od Agathy Christie. A taky chvílemi až k zulíbání úsměvný! Posuďte sami:

V zakládací listině berlínské akademie věd (rok 1700!) se píše, že „prezident akademie je dále povinen ze všech sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček… Aby byl lid účinně vybídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na vypátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jamách, jeskyních nebo na jezerech, odměna 6 tolarů“. Pobaví výrok francouzského akademika Lalandeho v Journal de Paris v roce 1782 o tom, že je nade vší pochybnost dokázána nemožnost člověka zvednout se do vzduchu, nebo se v něm alespoň udržet Škoda, že to bylo zveřejněno jen necelý rok před vzletem první montgolfiéry s lidskou posádkou…

Vynikající technik Osborne Reylnods prohlásil v roce 1898, že elektřina nemůže být nikdy praktickou formou síly, protože ztráty vzniklé ve vedení jsou příliš velké. Bylo by snazší užívat provazových poháněcích pásů, které by šly od kladky ke kladce, takže by se táhly na míle po celém kraji. A je pravda, že dědeček greenkeeper má rád babičku greenkeeperku jen pro to, že se o něj stará? Mýliti se je opravdu lidské a my doufáme, že jsme se vyložených citovaných nepravd vyvarovali nejen v tomto jarním Greenu, ale bude tomu tak i nadále v jeho dalších vydáních.

Přeji Vám za redakci Greenu pohodové čtení,

hodně zdraví, štěstí a trávníkářských úspěchů v nové sezóně 2018!

LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor




Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan