DOPORUČUJEME


Trojúhelník Jiřího Veldena

datum 09.02.2010 vlozil Luboš Procházka kategorie Architektura

Podle golfového architekta Jiřího Veldena (mj. Čertovo Břemeno, pražské Hodkovičky, Stará Boleslav, Krásný Dvůr, Lázně Kostelec u Zlína, Hořehledy, přestavba Štiřína) je golfové hřiště něco jako trojúhelník. Jednu stranu tvoří samotná hra, druhou údržba hřiště a třetí začlenění do krajiny. Každá strana musí být stoprocentní, aby stoprocentní byl i trojúhelník.

Jiří Velden se oboru golfové architektury věnuje už více než 20 roků. Proto dobře ví, že stoprocentní trojúhelník je jen krásný ideál. „Jakmile se jedna strana ochudí, je ochuzený celý trojúhelník. V Česku jsou hráči šizeni především ve třetím bodu, tedy opomíjením začlenění hřiště do krajiny. Znám hřiště, kde někdo viděl v televizi třeba zajímavý bunker a za měsíc už tam byl postaven! Taková hřiště nejsou čistá, je to slepenec všech možných stylů. To nemám rád,“ říká 66letý golfový “samozvanec“, který staví další nová hřiště (mj. Slapy, Bítozeves, Jihlava, Šumperk, Jeseník, Dolní Morava), takže i čtrnáctihodinové pracovní dny jsou pro něj v poslední době celkem normální. A s lišáckým úsměvem dodává: „Jak říká John Brendemus. Golfová hřiště stvořil pánbůh, úkolem architekta je jen je najít.“

Stal se tak trochu nechtěně odborníkem na nízkonákladová hřiště. "Bohužel za mnou nikdo s 200miliónovým projektem nikdy nepřišel. Šetření se teď stalo trendem, nutností. V americkém časopise jsem se dočetl - považte, že hřiště už nemusí být 9-ti jamkové, že stačí někde i 6-ti jamkové. Z té krize je někdy ouzko...", vrtí hlavou Jiří Velden.

"I devítka se dá postavit za 5 nebo 10 miliónů, třeba i za míň. Ale ať investor chce, nebo nechce, hřiště s parem 36 o délce zhruba 3.000 metrů už musí mít závlahu. Musí mít řádně založené greeny o výměře alespoň 500 m2. Na tom by se šetřit nemělo. Ledaže v místě je lom nebo pískovna. Pak se většinou ušetří na ceně materiálu a hlavně na dopravě. Zásadní úspory však přináší dobrý projekt, který využije konfiguraci terénu a minimalizuje zemní práce. Herní náročnost a pestrost takovýto projekt vytvoří unikátním zakomponováním drah do místní krajiny, nikoliv podle nějakého obecného vzoru. Pod 15 miliónů se žádné takovéto 9-ti jamkové hřiště postavit nedá, spíš to je 15 až 25 miliónech. Výrazných úspor investor může dosáhnout, když si hřiště nenechá postavit dodavatelsky. Stačí jeden člověk, který všechno zná a umí a který bude na stavbě od rána do večera. Najme si místní chasníky s jejich mechanizací, kteří jsou výrazně levnější. A jsou placeni od skutečně odpracovaných hodin, takže investor neztrácí peníze, když třeba týden prší," doporučuje Jiří Velden.

Golfových hřišť nakreslil už více než 300, zatím jich stojí přes 10. Hodně cestuje, mnoho zajímavých hřišť viděl v USA nebo naposledy ve Skotsku, kde si zahrál i v kolébce golfu na hřišti Old Course v St. Andrews. „Právě Skotsko mě podpořilo v odvaze ponechávat na hřištích netradiční přírodní nebo lidmi vytvořené překážky a vyzvednout je z mínusu.“


Green 3/2017

Časopis GREEN

Vážení čtenáři, kolegové,

je malý. Neživý, a tak mu jsou emoce cizí. Předmět, který nemá oči, postrádá uši a ďolíkatý povrch nemá pro parádu. Nesmí vážit víc než 45,93 gramů a být menší než 42,7 milimetrů. Všechny jeho vrstvy musí být symetrické. Kdo má větší ruce, schová ho do dlaně celý.

Ano, určitě hádáte správně, řeč je o golfovém míčku, bez kterého se golfová hra ani žádný hráč golfu neobejde. Po světě jich létají miliardy. Špičkoví hráči je vystřelují rychlostí 250 kilometrů za hodinu. V nabidce jsou ty normální, ale i druhy, které vám vyrazí dech svými nachytávkami. Exploder míček po odpalu vybuchuje. Jetstreamer ze sebe po drivu vypustí tenkou stuhu. Unputtball při patování poskakuje a mění směr. V případě žertovného Phantomu nikdy neodhadnete kam poletí, dělá si, co chce. Tím ale vynalézavost výrobců golfových míčků zdaleka nekončí. K mání jsou míčky barevné, svítící, ale třeba takové, které se ihned po úderu rozpadnou. Anebo míčky, které se ve vodní překážce nepotopí, ale pohupují se na hladině. Tedy takové, o kterých se leccos dozvíte v materiálu Krč už nebude jako dřív.

Golfový míček jsem si do prvních řádek editorialu „zadrivoval“ zcela záměrně. Soudím totiž, že bílý projektil prolétl v tomto podzimním vydání téměř každým materiálem, více než kdy jindy. Jen namátkou – seminářovým Rožnovem, zeleným Grabštejnem, Berounem s Tatrou plnou písku, ME seniorů v Karlových Varech a v Cihelnách či Hlubokou nad Vltavou s nepotopeným Titanicem… A hlavně reportážním ohlédnutím za Výročním turnajem Českého svazu greenkeeperů na Malevilu. Znovu se na něm potvrdilo, že greenkepeři s golfovým míčkem kamarádí, dobře mu rozumějí a ovládají. Liberecký Jakub Daňko vystačil na zdolání kopcovitého hřiště v dešti a chladu jen s 80 ranami a získal tak na rok do svého držení titul Nejlepší hrající greenkeeper. Blahopřejeme!

Podzimní Green je plný dalších zajímavostí, novinek a inspirace. Rozhodně doporučujeme k vašemu laskavému přečtení zejména brněnské 5. Polní dny ETS a líšnické setkání se svazovými Patrony. Zaujmout by Vás také mohla Trochu jiná Itálie i křížovka se společností Platan Protivín. A neměli byste si nechat ujít také informaci, že vinobraní nemá být jen o kelímku s burčákem.

Přeji Vám za redakci Greenu pohodové čtení,

hodně zdraví, štěstí a trávníkářských úspěchů!

LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor




Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan