Green

Green 3/2019

Vážení čtenáři a kolegové,

dva měsíce prázdnin nebo týdny dovolených jsou definitivně pryč. Také Vám jako mně léto uteklo jako… jako voda? Mimochodem, té vody naštěstí z nebe spadlo letos docela dost, a tak i proto nebyla naše golfová hřiště tak zažloutlá jako loni. Pravidelné vydatné dešťové srážky spolu s rekonstruovanou závlahou pomohly například jihočeské Hluboké nad Vltavou k nejlepší kondici hřiště v její historii. Uplynulé léto v Česku bylo také podle meteorologů nejteplejší od začátku sledování v roce 1961. Průměrná teplota dosáhla 19,5 stupně Celsia, výrazně horký byl především červen. Rekordně teplé léto letos naměřili také na stanici v pražském Klementinu, na které se teploty měří nepřetržitě už od roku 1775. Průměrná teplota od začátku června do konce srpna tam dosáhla 22,9 stupně Celsia.

Astronomický podzim začal přesně v pondělí 23. září v 9:49 ráno. Slunce vstoupilo do znamení Vah a dny se budou postupně zkracovat až do 22. prosince, na který připadne zimní slunovrat. Čeká nás už jen depresivní podzim? Ani náhodou! Se vší parádou se rozeběhla spousta aktivit a koníčků včetně houbaření, které za svoji vášeň označilo 18 % obyvatel české kotliny. Zmínil jsem však z jiného důvodu - díky tomu, že jde o národní koníček, se kolem hub podobně jako o golfu/greenkeepingu vyrojilo mnoho hloupých mýtů. Příklad? Několik mnou v létě zachycených největších letních „exkrementů“ – nesmyslů: Greenkeeper nenávidí hráče, protože mu ničí hřiště, Vytvořit flight ze čtyř začátečníků je dobrý nápad, Včetně pravidel a etikety se golf naučíte za víkend, Pro větší zájem o golf je třeba stavět další hřiště a Dálkoměry patří ke hře a nelze je zakázat. Tohle jen tak nevymyslíš, opravdu „Good Job“…

Důležité je zachovat klid, být v pohodě. Přispívá k ní nejen zdravé tělo (např. proti bolesti hlavy pomáhá hořčík, zaručeně je zahání také látky obsažené v kořenu zázvoru), ale hlavně zdravá mysl. Energií vás naplní podzimní příroda, zázraky umí s lidskou psychikou aktivní odpočinek, návštěva divadla, bezvadným řešením může být hezký výlet. Náš tip? Co třeba do Písku za sochami z písku? Vznikají na náplavce řeky Otavy u Kamenného mostu už od roku 2007. Vězte, že na výstavbu každé sochy spořádá hutní stroj zvaný žába dvacet tun písku. Pokud počasí a ruce nenechavců dovolí, sochy zdobí nábřeží do pozdního podzimu. Výjimkou byl pouze rok 2013, kdy povodeň spláchla pískové sochy už na přelomu května a června. Naopak rekordmanem ve výdrži byl rok 2018, kdy sochy z náplavky zmizely teprve 6. prosince.

Ať se vám podzimní vydání Greenu líbí a najdete v něm nejen zajímavé počtení, ale i informace a tipy z oboru, kde udržování a šlechtění trávníku je jen jednou z částí téměř vědecké disciplíny. Proto jsme nezapomněli i na Vámi tolik oblíbené rozhovory – namátkou s Rasťou Baloghem ze slovenského Black Stork, hostitelem letošního Výročního turnaje ČSG, a greenkeeperským guru Josefem Čepkem z Poděbrad, který o tolik obdobných hřišť ve svém životě pečoval a vylepšoval je, že se ani nedají spočítat. Můžete se těšit i na další díl o nejdůležitějších travních chorobách, ohlédnutí za setkáním vedení ČSG se svazovými Patrony na Líšnici, vizitku rakouského Divokého císaře a tradiční křížovku o ceny.

Přeji Vám pohodové čtení, chuť do práce a hodně trávníkářských úspěchů!

LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor